Velký pokus 1912

4. říjen 2009 | 12.24 |

"Velkým pokusem 1912" nazval bratr náčelník Rudolf Plajner první tábor českých junáků, který o prázdninách roku 1912 uskutečnil jeho předchůdce A.B.Svojsík. Nejdříve musel Svojsík najít vhodné místo k táboření a získat k tomu povolení. Měl výhodu – jeho tchán Josef Stránský byl správcem Vorlovského polesí pod hradem Lipnicí na Českomoravské vrchovině. Svojsík ta místa dobře znal, jezdil tam s rodinou každé prázdniny a tam také před rokem překládal Scouting for Boys. Stany si Svojsík půjčil od armády a další vybavení se nakoupilo díky příspěvku (dnes bychom řekli dotaci) Zemské komise pro ochranu dětí.

Od Žižkovské reálky (kde profesor "Svojan" učil a odkud byli i někteří účastníci) vyrazila 13. července pěšky skupina asi třinácti mládenců – junáků, tehdy ještě bez krojů. Je možné, že po cestě, nebo na místě tábora přibyli další dva chlapci z okolí. Veškeré táborové vybavení ( cca 300kg) vezli s sebou na velkém dvoukoláku, vzorně se střídali, a tak denně ušli 25 – 30 kilometrů. Putovali čtyři dny a teprve pátý den dorazily k vytouženému cíli – k Vorlovské myslivně.

Dnes se již neví, kde přesně tábor v roce 1912 stál, ale je znám jeho popis: malá mýtinka uprostřed šumného hvozdu, hlídaná kolkolem štíhlými velikány poblíž myslivny. Podél vedla cesta do Bratroňova. Tábor tvořil velký zvoňák a čtyři stany menší z vojenských pláten. Přes potůček protékajícím táborem byla z březové kulatiny zbudována lávka. Nedaleko vyhloubená studánka dávala vodu kuchyni. Byl tu i přístřešek z větví, lavičky a stolky. Mezi stromy byla přivázána hrazda.

Co se na táboře odehrávalo, zaznamenal Svojsík v publikaci "Den v táboře junáků". Důraz kladl na ranní cvičení, táborové stavby a dále cvičení orientace podle mapy i hvězd, signalizaci, pozorování zvěře a stopování. K veškeré činnosti však junáci potřebovali něco velmi důležitého – občas plné žaludky! K tomu sloužila kuchyňka s poličkami a také sklípek. Na nákupy chodily do Kejžlice a do Bratroňova, ale někdy i do Humpolce, to pak byl výlet na celý den.

Junáci se seznamovali s první pomocí, dost času věnovali hrám a vycházkám do okolí a na hrad Lipnici. Někdy si vyšli k rybníku se vykoupat. Večer poseděli u táborového ohně, kde jim Svojsík vyprávěl, co viděl loni u anglických skautů – dumali o budoucnosti. Svojsík ve Vorlovských (dnes se píše již Orlovských) lesích tábořil i další roky. V blízkosti tábořiště z roku 1912 stojí dnes památníček připomínající skautu básníka Jiřího Wolkera, který tu v letech 1916 a 1917 prožil své dva skautské tábory. Pomník byl odhalen v srpnu 1934 při 10. výročí básníkova úmrtí.

Prví Svojsíkův tábor byl skutečným pokusem, který měl prakticky ověřit účinnost skautingu jako výchovného prostředku. Svojsík přes nepříznivé podmínky (špatné počasí, nedostatek zkušeností jak prvních junáků, tak i jeho samotného) byl s průběhem tábora spokojen. Skautům se domů moc nechtělo, a to i přesto, že se vraceli pohodlněji – vlakem. Nedivíme se jim – poprvé na vlastní kůži poznali, co to je spát ve stanech pod šumícími korunami stromů, poznali, že po náporech větrů a provázcích lijáků přichází zase zářivé slunce. Přestali se bát nočního houkání sov a dupání ježků. Naučili se vařit na ohni a vůbec se postarali sami o sebe. Tak jako my – jenomže oni byli první!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře