Svoboda a skautská exploze

4. říjen 2009 | 12.19 |

Konec války se nezadržitelně blížil. Skauti pomáhali jak se dalo. Byli prospěšní partyzánům, uprchlíkům a zajatcům, kteří se schovávali před gestapem. Mezi odbojové skupiny patřila i skautská Zpravodajská brigáda, u jejíhož zrodu stáli skauti z 5.oddílu vodních skautů. Ilegálně se scházela i Foglarova Dvojka, 13. oddíl vodních skautů z Prahy-Libně a řada dalších. Tisíce skautů i skautek bojovaly proti okupantům doma i v zahraničních armádách. Někteří se však svobody nedožili, třeba skaut Jan Kubiš, účastník atentátu na Heydricha.

V posledních hodinách války (23.4.1945) byli za odbojovou činnost popraveni ostravští skauti Čermák, Pach, Klein, Rotter a Němec.Při výročí jejich smrti a zároveň na svátek skautů putují skauti i neskauti na horský hřeben Ivančena v Beskydech přiložit svůj kámen na jejich kamennou mohylu.

O čtrnáct dní později, při Pražském povstání, stáli skauti na barikádách v Praze.Také pomáhali v boji o rozhlas. I Zde tekla skautská krev, někteří se svobodného skautování nedožili. Během války zahynulo přes 600 skautů a skautek. Po válce bylo uděleno na 650 junáckých křížů "Za vlast 1939-1945".

Trubač na obálce 1. čísla poválečného Junáka definitivně odtroubil válce a svolával mládež pod junácký prapor do přírody. Začíná se nová éra Junáka, panuje velké nadšení pro skauting. Po několika měsících má Junák ¼ miliónu členů, třikrát tolik než před válkou.

Hned první poválečné léto se konalo mnoho táborů, ale byly to většinou tábory silně zaměřené na pomoc svobodné republice. Skautský národ pracoval v lesích, na polích při žních, při sklizni chmele, ve zpustošeném pohraničí i jinde.

V únoru 1946 se konal ve Slovanském domě na Příkopě II. Junácký sněm, na kterém byl ustanoven "federální" Československý Junák. Na sněmu byl zvolen starostou Junáka JUDr. Velen Fanderlík, náčelníkem Dr. Rudolf Plajner a náčelní Vlasta Koseová. Junáci ve snaze co nejvíce prospívat republice, vyhlásili Junáckou dvouletku. Pro skautský národ vycházela celá řada oficiálních časopisů: Junák, Činovník, Slovenský junák, Skautka, Junák hlásí a Kapitánská pošta a k tomu množství potřebných příruček.

V létě 1946 Československo přivítalo manželku zakladatele skautingu a světovou náčelní skautek lady Baden-Powell. Lady Olave se neomezila na Prahu, ale během týdne navštívila řadu míst v celé republice, všude byla nadšeně vítána, a to nejen skauty a skautkami.

O rok později, ještě před světovým jamboree ve Francii na přelomu května a června 1947, jme měli další vzácnou návštěvu – ředitele mezinárodní skautské kanceláře a vůdce gilwellských Woodbadge kursů J.S.Wilsona. Pobyl u nás téměř 14 dní.

Světovou událostí roku 1947 bylo první poválečné setkání 25 000 skautů "Jamboree de la Paix" (Jamboree míru) ve francouzském Moissonu. Z Československa na toto jamboree přijel zvláštní vlak s dodnes nepřekonaným počtem našich účastníků – 500skautů.

Představitelé Junáka se stali významnými činovníky mezinárodního skautského společenství – Velen Fandrlík byl členem mezinárodního skautského výboru (tak jako Svojsík v letech dvacátých) a Vlasta Koseová dokonce místopředsedkyní světového výboru skautek. Přes veškeré nadšení poválečných let a růst skautských řad přichází na přelomu let 1947/48 krizový stav i v Junáku, jako odezva na celospolečenskou politickou situaci. Do Zlína měl být v únoru 1948 svolán III. Junácký sněm, ale na poslední chvíli byl odvolán. Nastal totiž "Vítězný únor" a sním "Vítězství pracujícího lidu".

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře