Junák – Český skaut

4. říjen 2009 | 12.23 |

Základy českého skautingu byly položeny. Neúnavný Svojsík vydal první příručky, zajistil zázemí ve Svazu spolků pro tělesnou výchovu, uspořádal první "ověřovací" tábor. Stál na prahu své práce, které již pak věnoval zbytek života. Uvědomil si, že bez kvalitních a věci oddaných činovníků to ale nepůjde. První kurs pro výcvik vůdců družin (dnes říkáme rádců) zorganizoval ještě před táborem pod Lipnicí. Dlouhodobý kurs pro činovníky začal na jaře 1913. A.B.Svojsík jezdil mimo Prahu a přednášel o novém výchovném směru jak mládeži, tak dospělím. Slova doplňoval promítáním světelných obrázků (diapozitivů).

Po jedné ze Svojsíkových přednášek vznikla první junácká družina mimo Prahu – v Jičíně již na jaře 1912. Vedle své skautské činnosti pomáhali její členové udržovat a značkovat cesty v Českém ráji a Prachovských skalách. Byl mezi nimi i pozdější významný skautský činovník Bohuslav Řehák.

Nejstarší junácký oddíl na českém západě, v kraji chodů, byl založen v Domažlicích rovněž roku 1912, opět po Svojsíkově přednášce. Další kořínky zapouštěl skauting v Benešově, Čáslavi, Nymburce a v následujícím roce v Jaroměři, Kutné Hoře a snad i jinde. V Třebechovicích pod Orebem se začalo skautovat bez Svojsíkova přispění. Místní mlynář Fr. Barvíř založil Kroužek skautů koncem roku 1912. Spolek měl své vlastní stanovy schválené C.K. místodržitelstvím pro království České. Teprve o několik let později se kroužek skautů spojilů s Junákem.

V roce 1913 již tábořilo 15 junáckých skupin. Na táboře J. Půlkrábka  se poprvé objevila pro český skauting tak typická krajinková podsada. Zpočátku jen nízká, aby se slamníky položené na zemi nedotýkali plátna. Ale záhy podsada rostla, aby bylo ve stanu víc místa.

Pro poučení vedoucích a propagaci pro veřejnost byl ještě koncem září 1913 postaven na Císařské ostrově ukázkový tábor – 8 podsadových stanů, brána, kuchyně s cihlovými kamny, stojany na jídelní misky a také improvizovaná truhlářská dílna a indiánský stav na rohože ze slámy.

Ve zvoňáku byla výstavka rukodělných prací.

Skauti se představili veřejnosti jako pořadatelé při divadelním představení Národního divadla v Šárce. Další příležitost dostali při letecké akrobacii francouzského aviatika Pégouda na Letné, když rovněž posílili pořadatelský sbor.

15. června 1914 se junácký odbor stal samostatným spolkem s vlastními stanovami. Spolek se jmenoval Junák – Český skaut a do vínku si dal junáckou výchovu české mládeže od 10 do 18 let. Stalo se tak v Umělecké besedě v Jungmanově ulici v Praze. Prvním starostou se stal MUDr. Čeněk Klika a vrchním vůdcem A.B.Svojsík. Měsíc po založení Junáka – Českého skauta vypukla 1. světová válka. Mladí nadějní vůdcové narukovali a někteří během války padli. Přesto se Junák dále vyvíjel. Nastala nutnost vlastního časopisu, a tak 15.ledna 1915 vyšlo první číslo časopisu Junák. Časopis od té doby vycházel vždycky, když organizace existovala.

Leden 1915 je významným okamžikem i pro naše skautky. Po prvních pokusech Popelky Biliánové (které se příliš neujaly) vstoupila na scénu Vlasta Štěpánová (Koseová). Byl založen dívčí odbor a jeho vedení se ujala PhDr. Anna Berkovcová. Téhož roku už  naše skautky poprvé tábořily na břehu Vltavy u Živohoště.

Junáci začali nosit první odznak.Trojúhelník o základně 24 mm a ramenech 30 mm představoval hrot šípu s postavou atleta (junáka) se sokolem u boku (Svojsík stále věřil ve spojení se Sokolem). Pro vůdce byl zlatý (žlutý), pro prvotřídní skauty byl stříbrný (bílý) a pro druhotřídní bronzový. Začali se plnit stupně junácké zdatnosti a zaváděli se odborky (cyklista, lyžařství, plavání). Přestože zuřila válka, junáci každý rok tábořili. Tábory však byli spojeny s prací na poli a v lese, za kterou junáci dostávali potraviny. Pořádali však i sbírky šatstva a peněz pro vdovy a sirotky, spolupracovali s Červeným křížem. Válku přečkali a byli připraveni na nové úkoly budoucnosti.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře